Bývalý viceprezident Citibank Phillip Wollen hovoří o utrpení zvířat a nutnosti je chránit
Nádherná řeč Philipa Wollena, australského filantropa a bývalého viceprezidenta Citibank, ve které hovoří o utrpení zvířat ve velkochovech a na jatkách, stejně jako o rovnosti člověka a zvířat v kapacitě vnímat utrpení, by určitě neměla uniknout vaší pozornosti.
Wollen v ní mimo jiné říká:
„Musíme přestat jíst zvířata, protože ona proto právě teď křičí v zoufalství na jatkách, ve stájích a klecích… zvířata nejsou jen jiné druhy. Jsou to jiné národy a my je vraždíme… Spravedlnost se nesmí ohlížet na rasu, barvu, náboženství, ani druh… Otázka ochrany zvířat je nyní největším sociálním tématem od zrušení otroctví.“
Ve výborně připravené řeči přednesené v květnu pro St James Ethics Centre a další zúčastněné dále mluví o ekonomické výhodnosti rostlinné stravy a environmentálních výhodách týkajících se etického a zdravého životního stylu bez utrpení zvířat. Hovoří ale také o znepokojivých faktech, která jsou dnes stále častěji zmiňovaná i v rámci přístupu organizací jako OSN:
„90% ulovených malých ryb je zpracováno do peletového krmiva pro hospodářská zvířata – krávy, které se přirozeně živí rostlinnou stravou jsou tak dnes světově největším oceánským predátorem. Podle odhadů budou oceány při zachování stávajícího tempa rybolovu v roce 2048 však zároveň kompletně vylovené… Na světě žije v současné době 7 miliard lidí – které každý týden zabijí 2 miliardy zvířat…10 000 živočišných druhů je dnes již nenávratně vyhubeno. A to všechno díky aktivitě jednoho biologického druhu. Podle odhadů bychom potřebovali dvě planety Země, abychom se všichni najedli, pokud by všude na světě žili lidé západním stylem.“
Phillip Wollen se v tomto příspěvku dělí také o velmi osobní prožitek o stejném prožitku utrpení zvířat a lidí trpících v bolestech s tím, jak jej poznal u svého umírajícího otce:
„Slyšel jsem nářky mého umírajícího otce, když mu tělo ničila rakovina, která ho nakonec zabila. A já si uvědomil, že ten nářek jsem už někde slyšel – na jatkách, kde jsem viděl vypíchnuté oči a rozřezané šlachy, na lodi převážející zvířata na jatka na Blízký východ, u velryby, kterou zabila japonská harpuna, když volala na své mládě. Jejich nářek byl nářkem mého otce. A já si uvědomil, že trpíme všichni stejně.“
Phillipovi patří velké díky za aktivity, které pro zvířata dělá nejen podobnými příspěvky, ale i finanční podporou a další propagací etického přístupu ke zvířatům a alternativních životních stylů. O to více, že ze své pozice velmi vlivné osobnosti světové ekonomiky může téma podpořit svým vlastním příkladem.
